Ivana Mer: Early Works • Kulturní Magazín, UNI • Czech Republic

Ivana Mer, jeden z největších objevů posledních let na slovenské nezávislé scéně, zkoušela štěstí a hledala hudební spolupracovníky v několika zemích. Její debutové album, které vlastně řadovým albem v pravém slova smyslu není, tak přináší její nahrávky s různými spoluhráči z Francie, Španělska, Německa, Česka a Slovenska z let 2010–15. Označení Early Works je na místě. CD je skutečně kompilací různých nahrávek, které propojuje pouze zpěvaččin hlas a její přístup k písni, i když i ten se za pět zmíněných let proměnil. Nahrávky ovšem nejsou řazeny chronologicky, což do Ivanina příběhu možná vnáší trochu zmatku, ale je to ku prospěchu věci. Zčásti nesourodý materiál se na album nakonec podařilo srovnat a navrstvit takovým způsobem, který posiluje radost z poslechu. Od úvodní Krajiny stratených víl je zřejmé, že máme co do činění s majitelkou výrazného hlasu, která si k sobě sice volí různé producenty a doprovodné nástroje, ale pouze tak, aby pokorně sloužili zpěvu. Ivana Mer absolvovala ve Francii stáž zaměřenou na odbourávání psychických bariér při zpěvu. Netuším, jaký byl její hlas „tehdy“ ve srovnání s „teď“, ale jako zakřiknutá a zakomplexovaná by jistě takto výraznou vokální desku nenatočila. K nejčistším momentům patří balada The Birds se vzdáleným doprovodem „špinavé“ kytary (Marcel Meszáros) nebo naléhavá Sandelerie s akustickým doprovodem Jána Glemby. Z úplně jiného soudku je a cappella koláž M to M, zpěv podbarvený pouze šamanskými perkusemi Oskara Rózsi ve stylu alba Paula Simona Rhythm Of The Saints.
V okamžiku, kdy váháte, zda vám Ivana Mer více připomíná Enyu, nebo Joannu Newsom, překvapí na začátku písně Pachoľa motivem ze slovenské lidové písně a následným vokálním projevem někde mezi Pavlou Milcovou a Suí Vesan. Přitom všechna přirovnání – včetně toho, že při zpěvu někdy dýchá jako Björk – jsou pochopitelně jen pomocnými berličkami, které nemohou vystihnout zpěvaččin přístup v jeho úplnosti.
Early Works však nejsou jen sbírkou zvukových koláží. Zpěvačka se na svých cestách za hudbou učila nejen překonávat psychické bariéry, ale také propojovat hudbu s texty. Album sice obsahuje málo deklarativních a osobních textů jako M to M („I got married to music / in forest of freedom I lost fear“), ale například snový příběh Diamond Fields, Mereus, vycházející ze zpěvaččina jména, nebo text Federica Garcíi Lorky Blueanco jsou minimálně stejně důležité jako vokály beze slov v bonusové improvizované písni HoraVoda. Rané práce Ivany Mer v sobě dokázaly skloubit vnitřní klid, napětí i nádech tajemna. Nyní bude záležet na zpěvačce samotné, kterým směrem se vydá a jak bude se svým tvárným hlasem dál pracovat. Debutové album navzdory jisté roztříštěnosti nakonec funguje i jako celek. O to náročnější bude připravit druhou desku tak, aby působila kompaktně a měla třeba i jasné jednotící téma. Cítím, že Ivaně Mer by konceptuální deska slušela.
Slnko Records, 2016, 38:52
Tesař Milan (radio Proglas)

---

LINK TO THE ORIGINAL SOURCE